Historie TJ Sokol Služovice
Historie od založení – 1952 do června 2002
K rozvoji sportu v poválečné historii v obci Služovice největší měrou přispěla složka tehdejší Národní fronty Tělovýchovná jednota Sokol Služovice. V padesátých letech měla TJ Sokol Služovice velké úspěchy zejména v soutěžích v ledním hokeji ( konec padesátých a začátky šedesátých let ). Od sedmdesátých let se TJ Sokol Služovice orientuje zejména na sport – kopanou. Proto se tato publikace zabývá téměř výhradně historií fotbalového oddílu TJ Sokol Služovice.
Zelená je tráva, fotbal to je hra – tato píseň zaznívá na mnohých fotbalových hřištích před zahájením fotbalového utkání, že tato píseň zaznívá i na našem hřišti můžeme poděkovat hlavním zakladatelům naši TJ Sokol Služovice, kteří ji před padesáti lety založili.
To tenkrát u partičky skata ( karetní hra ) a skleničky piva v místním pohostinství po odehrané hře došlo k debatě o fotbale. Z úst pana Emericha Hartoše vzešel nápad o založení TJ ve Služovicích. Slovo dalo slovo a byla dojednána první porada o založení místní TJ, které se zúčastnili páni – Hartoš Emerich, Wagner Josef, a místní hostinský Rother Antonín. Hlavním bodem této porady bylo zajištění potřebného počtu hráčů a pozemek k odehrání utkání. Po menších komplikacích sehnali pozemek od správce z Arnoštova na louce pod lesem zvaným Nadrybnič. Výhodou tohoto hřiště bylo bezproblémové shánění dřeva ke zhotovení branek a jiných stavebních prací ke stavbě. O zajištění hráčů se postaral hostinský pan Rother Antonín. Úkol to nebyl snadný, protože v okolních vesnicích byly již TJ založeny a za ně hráli i hráči ze Služovic. Proto musel pan Rother sehnat hráče také z nedaleké Vrbky a Svobody. Toto se nakonec podařilo a byla sjednána první schůze, které se zúčastnili i pozvaní hráči.
Na této schůzi byl vybrán finanční obnos k zakoupení dresů a projednány další body týkající se vybavení mužstva. Každý hráč si na své náklady zakoupil kopačky a chrániče. První fotbalový míč, tenkrát ještě šněrovací se zakoupil za peníze vybrané od místních fanoušků. Základní vybavení mužstva bylo zajištěno a po několika trénincích mohlo dojít k odehrání fotbalových utkání. Kádr mužstva tvořili hráči Služovic, Vrbky a Svobody. Byli to : Bitomský František ( nejstarší hráč roč. 1910 ), Bitomský Erhard, Černý Vilém, Klein Helmuth, Jurčík Emerich, Burda Arnošt, Přibyla Jan, Gargoš Josef, Laryš Josef, Poštulka Jan, Poštulka Pavel, Burda Pavel, Vítek Antonín, a Hartoš Emerich. Toto mužstvo s menšími změnami hráčů hrálo bez řádné registrace pouze přátelské a turnajové utkání. Tuto činnost provozovalo do roku 1954. Po dvouleté pauze na podzim roku 1956 byl TJ Sokol Služovice založen opětovně a řádně zaregistrován ( hlavním aktérem byl Vilibald Hartoš ). Došlo ke změně jak ve vedení TJ, tak ve vedení v mužstvu. Pro vysoký věk nebo slabou výkonnost bylo mužstvo doplněno novými hráči. Prvním předsedou už registrovaného TJ Sokol Služovice byl Bořucký Alfréd – v té době hlavní duše Sokola. Ve funkci předsedy působil až do roku 1959, kdy se z obce odstěhoval do sousedního Oldřišova. O řádnou registraci se postaral Hartoš Vilibald, který se přiženil ze sousedních Hněvošic. Funkce hospodáře byla svěřena panu Evaldu Steuerovi. V jeho domě byl uskladněn veškerý materiál TJ. Mužstvo bylo zařazeno do IV. třídy a svoji činnost zahájilo na jaře roku 1957. To už členská základna čítala 72 členů. Pro nedostatek mužstev se hrálo třikolově – jaro, podzim, jaro. Po první sezóně jak předseda pan Bořucký Alfréd, tak jednatel TJ pan Hartoš Vilibald byli aktivními hráči. Veškerá organizační tíha Sokola padla na pana Steuera Evalda, který byl až do založení JZD soukromým zemědělcem a přestože měl své práce dost a mnohdy ji zvládal s vypětím všech sil, byl nejobětavějším členem jak fotbalového, tak hokejového klubu, který také v obcí byl. O tomto člověku bych se pár řádky zmínil. Ač byl soukromým zemědělcem tak ovládal i jiné profese. Zhotovil osvětlení nad ledovou plochou a s místními zedníky postavil šatny pro hokejový klub. S hokejovým mužstvem postoupil až do krajské soutěže, avšak pro teplé zimy a velké finanční náklady po několika letech hokejový klub ukončil svou činnost. Nadále však pracoval ve fotbalovém klubu jako hospodář a vedoucí mužstva. . Než vstoupil do JZD, prodal krávu za kterou koupil dresy a jiné sportovní vybavení. Nebylo mu ani zatěžko zajet do Českých Budějovic vyřídit registraci hráče. Tak obětavého člověka v dnešní době těžko naleznete. Svou organizační činnost ukončil v roce 1965, kdy jako zedník pracoval na celý týden. Příležitostně byl dále nápomocen a členem Sokola zůstal až do roku 2001, kdy zemřel.
Začátky TJ nebyly vůbec jednoduché.Co se týče sestavy na fotbalové utkání byla každý pátek v místním pohostinství fotbalová porada, na které se určovala sestava na příští fotbalové utkání. Tato sestava pak byla ke shlédnutí ve vývěsní skříňce v zahradě vedoucího mužstva. Od vyvěšování sestavy se později upustilo, protože hráči, kteří věděli, že nejsou v sestavě se na utkání nedostavili a mnohdy se stalo, že nebyl ani jeden hráč ke střídání. Na hřišti také nebyly šatny a tak se za nepříznivého počasí hráči převlékali v místním sále hostince a v dresech se pěšky nebo na kolech dopravovali na hřiště. Postupem času se vybudovala dřevěná bouda k uskladnění vápna, sítí apod. V této době hrálo několik hráčů za TJ Hněvošice za muže ( Jurčík Andělín, Laryš Jan, Steuer Ervín, Jurčík Leo ) a za dorost (Bořucký Konrád, Chmelář Ervín, Latoň Jiří ).
Tito hráči mužů v roce 1957 doplnění o Petrovského Jiřího ( do Služovic se přiženil z Hněvošic ) do Služovic přestoupili. Kádr mužstva tvořili tito hráči : Šimeček Erhard, Steuer Ervín, Pavlenka Alfréd, Bořucký Alfréd, Petrovský Jiří, Jurčík Andělín, Ohřál Josef, Latoň Alfréd, Chmelář Adolf, Engliš Vítězslav, Flaume Erich, Bitomský Rudolf, Laryš Jan, Halfar Vítězslav, Laryš Josef, Wagner Rudolf ( později přestoupil do Oldřišova ). Toto mužstvo bylo postupně doplňováno hráči, kteří dovršili věkovou hranici v dorostu v Hněvošicích a místní talenty. Soupeřem našeho mužstva byla mužstva z okolí, která byla zařazena do naší skupiny : Štítina, Otice, Komárov, Žimrovice, Dukla Opava aj. Mužstvo hrálo střídavě IV. a III. třídu dle reorganizace Fotbalového svazu. V sezoně 59/60 byl založen první dorost a v sezoně 60/61 první žáci. Kádr dorostu tvořili tito hráči : Kudela Günter, Pardy Bohumír, Černý Kurt, Klein Dieter, Wihoda Josef st. a ml., Wagner Vítězslav, Kremser Kurt, Černý Oskar, Berek Miloš, Černý Manfréd, Watzlawik Čestmír, Sprintz Rudolf, Gregořica Jindřich, Kubný Gerhard, Karhan Gerhard, Wagner Herbert. Toto mužstvo však odehrálo jen dvě sezóny a pro nedostatek hráčů činnost ukončilo.
Muži 1963 – HŘ zleva: Hubert Gregořica, Jiří Chmelář, Josef Wihoda, Vladimír Filípek, Max Stromský, vedoucí mužstva Evald Steuer
DŘ zleva: Ferdinand Bako, Slávek Machura, Kurt Černý, Osvald Klein
Hráči, kteří se svou výkonností v družstvu mužů neuplatnili ukončili fotbalovou činnost a hráči, kteří nesplňovali věkovou kategorii pro mužstvo dospělých na doporučení okresního sportovního lékaře MUDr. Lesáka a krajského lékaře MUDr. Čecha v Ostravě byli „ostaršeni“ a doplnili družstvo dospělých ( foto výše ).
Zbylí mladší dorostenci přestoupili do sousedního Oldřišova ( Gregořica Jindřich, Kubný Gerhard, Karhan Gerhard ). Družstvo žáků se skládalo ze všech chlapců z celé vesnice, kteří se narodili v roce 1947 – 50. Byli to tito hráči : ročník 1947 – Rother Jiří, Bitomský Josef, ročník 1948 – Jurčík Zdeněk, Pardy Pavel, ročník 1949 – Dvořák Jiří, Ciminga Josef, Jurčík Jan, Puške Alois, Stoček Josef, ročník 1950 – Bitomský Josef, Kubný Josef, Bitomský František. V dalších letech bylo družstvo žáků postupně doplňováno mladšími ročníky. V roce 1961 byly dostavěny kasárny, do kterých nastoupili první vojáci základní služby. Jak šli postupně ročníky, tak doplňovali náš fotbalový klub. Až do roku 1994 kdy byly kasárny zrušeny, hráli za naši TJ tito vojáci :Veselý Jan, Vlk Antonín, Žůrek Josef, Bako Ferdinand, Filípek Vladimír, Cháb Jindra, Hájek Jan, Remeš Jaroslav, Zatloukal Arnošt, Dudek Jiří, Ruska Josef, Tvarůžek Jiří, Hutník Vladimír, Šimkovič Peter, Baláž Štefan, Kurča Ondrej, Dobrota Ján, Oseník Alois, Ďumbík Peter, Vajda Vladimír, Smek Vladimír, Gojdič Ivan, Tichý Ján, Kajánek Milan, Šibal Slavomír, Klíma Oldřich, Korpa Jaroslav, Mišínský Ján, Hotvath Bartoloměj, Vinzig Jiří, Jurák Alois, Cibulka Josef, Kubek Pavol, Kocera Pavel, Leichman Libor, Sivok Ivan, Šusták Štefan, Tihelka Karel, Pufler Ján, Ježek František, Tutko Milan, Hladký Michal. Posledních šest zmiňovaných, i když sloužili v místní posádce několik měsíců, hájili barvy naší TJ i po odchodu do civilu, kdy se do Služovic přiženili. Mezi velké činovníky (funkcionáře) patří také přiženívší se Šusták Štefan, který plnil plných 15 let různé funkce. Jak léta ubíhala bylo mužstvo dospělých postupně omlazováno místními fotbalisty. Někteří odehráli více sezón, někteří méně. Byli to následující hráči : Berek Hubert, Bitomský Jindřich, Steuer Emil, Bořucký Konrád, Laryš Erich, Laryš Vítězslav, Klein Osvald, Wagner Horst, Steuer Horst, Wagner Erich, Džemla Evald, Pardy Karel, Pardy Bohumír, Černý Oskar, Wagner Vítězslav, Klein Dieter, Watzlawik Čestmír, Wihoda Josef ml., Gregořica Jindřich a Hubert, Černý Kurt, Machura Slávek, Chmelář Jiří. V roce 1960 posílili mužstvo dva hráči ze sousedních Hněvošic. Byl to Hartoš Osvald a Stoček Erich. Naopak několikrát během své dlouhé fotbalové kariéry změnil své působiště Laryš Jan, který skončil v 38 létech. Dvakrát během své kariéry změnil své působení mezi Služovicemi a Hněvošicemi Stromský Max. V šedesátých letech se přiženil ze sousedního Oldřišova Švacha Rudolf a Gurecký Jiří, kteří také byť jen na krátkou dobu mužstvo posílili. V roce 1960 převzal funkci předsedy Emerich Jurčík, kterého vystřídal v roce 1963 Richter František ( původem z Otic ). Funkci předsedy vykonával do roku 1967, kdy převzal funkci předsedy Felbier Jan.. Funkci jednatele převzal Černý Kurt.
Za uplynulé roky pracovali v různých funkcích TJ tito členové: Jurčík Emerich – předseda, pokladník, Jurčík Leo – pokladník, dlouhé roky zdravotník, Felbier Jan – předseda, hospodář, Černý Kurt – jednatel, Ohřál Josef – hospodář, Chmelář Jiří – pokladník, Günter Hartmann – jednatel, pokladník, předseda revizní komise. Než se začaly prát dresy v prádelně, vystřídalo se v praní několik občanů – Žídková Helena, Jurčíková Cecílie, Jurčíková Josefa, Matonoha Jaroslav. Během celé existence TJ se hráči Služovic účastnili také mnoha turnajů. Například roku 1965 to byl turnaj v Hradci nad Moravicí ( foto níže ).
V roce 1967 začala výstavba šaten, která byla dokončena na jaře roku 1969. V tomtéž období se začaly šatny používat. V sezóně 1968-69 postoupilo družstvo mužů do okresního přeboru, ze kterého však po roce sestoupilo z důvodu reorganizace ze třetího místa od konce tabulky. Po sestoupení do III. třídy převzal v roce 1971 funkci předsedy Bořucký Konrád (bratr Bořuckého Alfréda).
Muži 1965 – HŘ zleva: Vítězslav Laryš, Vítězslav Wagner, Dieter Klein, Konrád Bořucký, Pavel Pardy, Jiří Chmelář, trenér Rudolf Bitomský
DŘ zleva: Jaroslav Remeš, Bohuš Pardy, Osvald Klein, Čestmír Watzlawík, Zdeněk Jurčík
Hlavním zdrojem příjmů za celou existenci TJ Sokol Služovice byly plesy, sportovní slavnosti, kácení máje, noční karnevaly, které se pořádaly v lese, kde bylo zhotoveno dřevěné taneční pódium až do doby, kdy převzal funkci předsedy Stromský Max, který má velký podíl na zhotovení betonového pódia. Toto pódium však bylo využito jen krátce z důvodu výstavby nového hřiště, o kterém bude zmínka později. V roce 1967 zahájilo činnost družstvo dorostu, které tvořili hráči : Ciminga Josef, Jurčík Jan, Dvořák Jiří, Bitomský František, Josef a Hubert, Kubný Josef, Petrovský Jiří, Gregořica Rudolf, Pardy Antonín, Klein Josef, Glabazňa Miroslav, Berek Gerhard, Pluške Josef a Jurčík Jaroslav. V celé historii TJ Sokola Služovice bylo družstvo dorostu několikrát zrušeno a nahrazeno družstvem žáků, podle toho, jak byly silné ročníky. Družstvo mužů po třech letech odehraných ve III. třídě postoupilo v sezoně 1972/73 do okresního přeboru. O postup se zasloužili hráči na snímku.
Muži 1973 – HŘ zleva: hospodář Jan Felbier, trenér Štefan Šusták, Jan Přibyla, Jiří Rother, Emerich Jurčík, Karel Tihelka, Michal Hladký, Jan Jurčík, Hubert Bitomský
DŘ zleva: Alois Oseník, Pavel Pardy, Josef Ciminga, Vladimír Stanke, František Bitomský, ležící Antonín Pardy
Předsedou a zároveň vedoucím mužstva byl Stromský Max, jednatelem a trenérem Šusták Štefan. V roce 1974 začala rekonstrukce hřiště, na které byla navezena hlína ze skrývky pískovny v Oldřišově. Důvodem navýšení byla špatná poloha hřiště, které se nacházelo pod svahem lesa a za přívalového deště nebo tání sněhu bylo často pod vodou. Po úpravě povrchu buldozerem se ukázala navezená hlína jako nevhodná a začalo se hledat náhradní řešení. V této době hrála mužstva svá mistrovská utkání v sousedních Hněvošicích. V sezóně 1975-76 mužstvo mužů skončilo na posledním místě tabulky a po třech sezónách opustilo okresní přebor a sestoupilo do III. třídy. Hlavním důvodem sestupu bylo cizí hřiště, menší podpora diváků a přestupy hráčů. Odešli Pardy Antonín do Hněvošic, Jurčík Jaroslav a Stanke Vladimír do Minervy Opava, starší hráči ukončili činnost.
Výměnou zemědělské půdy a odkoupením půdy od Pardyho Emila začala v roce 1975 výstavba nového hřiště. Na výměně půdy má největší podíl zakladatel TJ pan Hartoš Emerich, který se dobře znal s tehdejším předsedou JZD Mír Opava Kateřinky panem Olbrechtem. O odkoupení půdy se postaral tehdejší předseda TJ Stromský Max ( předseda od roku 1975 ). Úpravu terénu buldozerem provedl bývalý hráč Hartoš Osvald. Po úpravě terénu byla ručně zaseta tráva, kterou zasely ženy mužů z řad členů Sokola. Oplocení hřiště provedli důchodci Pardy Emil, Pardy Pavel a Bitomský Arnošt za pomoci členů TJ. V roce 1976 bylo hřiště slavnostně otevřeno přátelským utkáním s Hněvošicemi. V tomto roce začala výstavba šaten. Po dvě sezóny, než byly šatny vybudovány ( rok 1978 ) se hráči převlékali v garáži pana Švestky Zdeňka a zapůjčeném autobusovém vleku z místního JZD. K mytí sloužilo provizorně instalované plechové koryto, do kterého se nanosila voda. Okolo hříště byly zasazeny topoly a přesazeny topoly ze starého hřiště. Na výstavbě šaten, na které měl opět velký podíl pan Stromský Max, se podílely složky TJ a složky tehdejší NF. Až na venkovní fasádu byly šatny dokončeny a mohly začít plnit svou funkci. S fotbalem to už ovšem bylo horší. Po dvou sezónách působení ve III. třídě sestoupilo mužstvo mužů do nejnižší soutěže – IV. třídy. To otrávilo některé funkcionáře, ale hlavně předsedu pana Stromského, který se funkce vzdal ( rok 1979 ) a jeho místo zaujal pan Ježek František. Činnost Tělovýchovné jednoty se především soustředila na výchovu vlastních hráčů. Důraz byl kladen zvláště na mužstvo žáků jakožto líhně dobrých fotbalistů schopných důstojně reprezentovat starší oddíly. V roce 1980 se v obci přihlásila do okresní soutěže tři družstva – opětovně založené družstvo žáků, pak dorost a muži. Velkou zásluhu na založení mužstva žáků měl pan Jiří Gurecký, který byl i jeho dlouholetým, trenérem. Družstvo dorostu hrálo pod vedením trenéra Pavla Černého a vedoucího mužstva Josefa Lasáka st. Zde působil až do roku 1985, kdy byl vystřídán Zdeňkem Pavlenkou.
Dorost 1984 – HŘ zleva: Milan Pilát, asist. trenéra Josef Lasák, Pavel Nosek, Pavel Ptáček, Jan Flaschka, trenér Pavel Černý, ved. mužstva Štefan Pilát
DŘ zleva: František Černý, Stanislav Pilát, Petr Dzida, Stanislav Hartmann, Pavel Šusták, Rudolf Boháč, Roman Steuer
Mužstvo mužů, které v té době hrálo okresní soutěž IV. třídu, trénoval Pardy Pavel. TJ měla ještě mužstvo “ starých pánů „. Toto hrálo pod vedením bývalého aktivního hráče Kleina Osvalda. V roce 1980 mužstvo mužů jako trenér převzal Wihoda Josef. Po roce postoupil do okresní soutěže III. třídy ( 1981 ), ve které mužstvo pobylo jeden rok a postoupilo do okresního přeboru ( 1982 ). Pomalu se tak dostáváme k ročníku 1984/85. V té době byla mužstva hrající okresní přebor rozdělena do dvou skupin – skupina Hlučínska a Opavska. Mužstvo TJ Sokola Služovice hrálo v skupině Opavské a druhým rokem tuto skupinu suverénně vyhrálo. Hlučínskou skupinu vyhrálo mužstvo Darkoviček. Do krajské soutěže II. třídy ( I. B třída ) mohlo postoupit jen jedno mužstvo a proto byla sehrána kvalifikace. První utkání se odehrálo ve Služovicích s výsledkem 0 : 1 ve prospěch Darkoviček, kdy jediná branka padla z penalty. Pro odvetu družstvo Služovic zmobilizovalo své síly. Při odjezdu k odvetě málokdo věřil v úspěch. Utkání zahájil rozhodčí Holuša z Opavy, který řídil i první zápas. Sudí domácím mírně připískával a odpustil domácím penaltu po úniku Konečného. Hra byla vyrovnaná, ale hosté si přesto vypracovali více brankových situací. Vše se zúročilo ke konci utkání, kdy jedinou branku vstřelil Černý Karel a tím vyrovnal stav série na 1 : 1. Na řadu přišli pokutové kopy, ve kterých mužstvo Služovic obstálo lépe než domácí. Po vítězné penaltě nastala obrovská radost jak hráčů, tak fanoušků, kteří utkání shlédli. Naopak v domácím táboře nastal velký smutek a po podání rukou odešli se sklopenými hlavami do kabin za pískotu svých fanoušků. Darkovičky pevně věřili v postup a k oslavám měly připravenou dechovou kapelu, která však nakonec zahrála mužstvu hostí. Po návratu domů nastaly velké oslavy v hospodě na hřišti až do časných ranních hodin. Většina oslavenců postupu si musela vzít další den dovolenou. V menším měřítku pokračovaly oslavy ještě několik dnů. Postup mužů do I. B třidy byl zatím největším úspěchem TJ Sokola Služovice za celou existenci. Na postupu se podíleli : trenér – Wihoda Josef, vedoucí mužstva – Berek Gerhard a hráči Barcal Jiří, Džemla Jiří, Jurčík Jiří, Schvan Jaroslav a Josef, Hanke Antonín, Černý Karel, Pavelka Miloslav, Bořucký Ladislav, Riemel Milan, Baránek Milan, Konečný Alfréd, Groda Josef, Puffler Ján, Pilát Stanistav. Již v roce 1980 vznikla mezinárodní družba s polským Lublincem. Družbu zahájili staří páni, avšak v pozdějších letech se připojilo také mužstvo mužů. Několik našich hráčů se stále s polskými přátelil navštěvuje a družba s menšími přestávkami trvá dodnes.
1980 – staří páni HŘ zleva: Osvald Klein, Pavel Pardy, Vítězslav Laryš, Jaroslav Jurčík, Josef Ciminga, Dieter Klein, Jan Jurčík
DŘ zleva: Konrád Bořucký, Antonín Pardy, Vítězslav Wagner, Josef Wihoda, Josef Klein, Hubert Gregořica
Po postupu do I. B třídy nastaly jak pro mužstvo, tak pro trenéra těžké chvíle. Tato třída je řízená krajským fotbalovým svazem se sídlem v Ostravě, která je vzdálenější od Služovic než Opava. Na různé školení a semináře si mnohokrát museli vzít kompetentní osoby volno ze zaměstnání. Všechno však dělali se zápalem a z radosti z postupu. Ročník 1985/86 byl rozlosován a začala podzimní část soutěže, která se našemu mužstvu vůbec nevydařila. Mužstvo tehdy skončilo se čtyřmi body na posledním místě v tabulce. S tímto umístěním se vedení nesmířilo a začalo shánět posily pro jarní část soutěže. Ze sousedního Oldřišova přestoupil Gletník Vilém a Bujok Alois. Tyto posily mužstvo vhodně doplnily a Služovice se nakonec zachránily. V dalším působení v I. B třídě se mužstvo dle potřeby posilovalo dále. Přišli Machů Jiří, Čandas Christos, Brokeš Karel, Skála Karel, Cihlář Stanislav a Vlastimil, Puffler Jan ( foto ). Dorost tehdy začal trénovat Jiří Gurecký a po něm převzal místo Antonín Hanke. Žáky začali trénovat Zdeněk Pavlenka a Josef Pluške.
Muži 1987 – HŘ zleva: trenér Josef Wihoda, Stanislav Hartmann, Vlastimil Cihlář, Milan Pilát, Antonín Hanke, Milan Riemel, Martin Wihoda, Karel Brokeš, Ladislav Džemla, Christos Čandas, Jiří Barcal, zdravotník Maxmilián Latoň
DŘ zleva: Stanislav Cihlář, Ján Puffler, Jiří Džemla, Karel Skála, Rudolf Boháč, Milan Baránek, Alfréd Konečný
V sezónách 1986/87 a 1987/88 hrála naše mužstva svá mistrovská utkání na hřišti v Oldřišově. Důvod byl jediný – celková rekonstrukce hrací plochy a areálu. Hřiště se zvětšilo a srovnalo. Na vyrovnávání hřiště se také podílel náš bývalý hráč Engliš Vítězslav, který pracoval jako buldozerista. Hřiště bylo zvětšeno a kolem bylo zhotoveno zábradlí. Za brankami byly zhotoveny železné zábrany. Dále byly zhotoveny dva železné stožáry, lavice, střídačky a tribuna se světelnou časomírou. Slavnostně bylo otevřeno v červenci roku 1988. Otevření se zúčastnili funkcionáři OFS a mistr ligy TJ Vítkovice a mužstvo starších pánů Baníku Ostrava. Všichni pěli chválou nad kvalitou hřiště.
Dorost 1988 – HŘ zleva: Dalibor Marek, Tomáš Gavruca, Martin Bitomský, Jaroslav Švestka, Martin Wihoda, Miroslav Pilát, trenér Antonín Hanke, ved. mužstva Štefan Pilát
DŘ zleva: Jan Daniš, Tomáš Marek ( hráč FC Ostroj Opava ), Miroslav Wagner, Daniel Wihoda, René Wihoda, Marek Gurecký, Pavel Dobruš, ležící Zdeněk Steuer
Součástí oslav otevření hřiště byl také turnaj dorostu, kde za mužstvo domácích hráli hráči na snímku výše. Největší podíl na tomto zdařilém díle má tehdejší předseda Bořucký Konrád a dlouholetý trenér Wihoda Josef. Na této akci se dle svých možností podíleli i mnozí hráči a členové Sokola. V průběhu roku 1989 byly započaty práce na další budově, kde měla být kulturní místnost, kabina pro rozhodčí, garáž na sekačku, místnost se skladem pro hospodáře a ústředna. Rozběhnutí této stavby však již proběhlo pod vedením zcela nového v březnu roku 1990 zvoleného devatenáctičlenného výboru, vedeného předsedou Zdeňkem Pavlenkou. V tomto roku také bylo do soutěže přihlášeno mužstvo „B“ mužů, které v počátcích trénoval Pardy Pavel. Po jarní půlsezóně však pro neshody s výkonným výborem odstoupil z funkce jak člena výkonného výboru, tak funkce trenéra „A“ mužstva Josef Wihoda. Trenérské žezlo po něm převzala dvojice Petr Jurek, Antonín Hanke ( sezona 1990/1991 ) a tu pak vystřídala dvojice Christos Čandas a Jan Puffler. Tato dvojice pak do mužstva přibrala několik nových hráčů. Jedním z nich byl i Tomáš Svozil, který přišel v červnu roku 1991 z Hněvošic. „B“ mužstvo už trénoval pan Jan Schuppík. Trenérem dorostu ( ročník 90/91 ) byl Antonín Pardy, který po ročním působení v této funkci vystřídal dvojici Zdeňka Švestku a Štefana Piláta. Pan A. Pardy byl v srpnu roku 1991 vystřídán Jiřím Barcalem a ten byl v únoru roku 1992 vystřídán Zdeňkem Pavlenkou. Za toto družstvo tehdy hrálo několik dobrých hráčů, kteří postupně doplnili „A“ mužstvo mužů. Byli to Riemel Daniel, Ševčík David, Pardy Petr, Barč Tomáš, Klein Zbyněk.
Ze začátku roku 1992 byla opět vyměněna trenérská dvojice mužstva. Novými trenéry se stali Josef Ciminga a Alfréd Konečný. Velkou radost nám v ročníku 1991/92 udělalo mužstvo žáků, které pod vedením Karla Tihelky postoupilo do OP a zaznamenalo tak historický úspěch naší mládežnické kopané. Také výstavba nové budovy pokročila. Dozdila se horní část dále byly nahozeny omítky a střecha pokryta izolační vrstvou. Po této sezóně ukončili někteří trenéři svoji činnost.Do sezóny 1992/93 tak nastoupila mužstva pod tímto vedením. Trenérem „A“ mužstva se stal znovu Josef Wihoda a žáky převzalo trio Gerhard Berek , Jan Puffler a Antonín Hanke. Sezóna 1992/93 byla opět ve znamení volby nového předsedy( začátek roku 1993 ), kterým se stal Petr Jurek. Pan Jurek však po několika měsících odstoupil a jeho místo zaujal Vendelín Piontek. „A“ mužstvo mužů se umístilo na skvělé 5 příčce tabulky I. B třídy, což bylo zapříčiněno také dobrou spoluprací s „B“ mužstvem mužů, které vedl pan Roman Sas a Jan Schuppík. V ročníku 1993/94 se pomalu dostavovala krize naší kopané. Na tomto poklesu fotbalové úrovně měla velký vliv výstavba nové budovy, ke které se v roce 1994 ještě začala přistavovat část ve které je dnes hospoda. Výstavba této budovy pohlcovala obrovské množství času a peněz a na fotbal již „nezbylo“. To už se blížíme k černé časti fotbalové historie TJ Sokola Služovice – ročník 1994/95. Černé období proto, že „A“ mužstvo mužů sestoupilo po deseti letech z KS I. B třídy do okresního přeboru. Celá tato sezóna se již od samotného začátku vyvíjela špatně. Po podzimní části jsme byli na posledním místě. V prosinci tak byl odvolán trenér pan Josef Wihoda spolu s vedoucím mužstva panem Gerhardem Berkem. Nově zvolený výbor v čele s předsedou panem Vendelínem Piontkem povolal na místo trenéra pana Jiřího Barcala. Tomu se však už nepodařilo vyvést hráče z útlumu a mužstvo skončilo na posledním místě s 21 body a skóre 31 : 49. Někteří hráči ukončili svou činnost ( bratři Jiří a Ladislav Džemlové ) a někteří odešli hrát jinam (Stanislav Pilát do Oldřišova). Tím to však vše neskončilo. Jako fakt obrovského útlumu uvádím také poslední místo „B“ mužstva mužů, které mělo nakonec za příčinu jeho rozpad. Snad jedinou radost přineslo mužstvo žáků pod vedením nové trenérské dvojice Erich Kriebel, Josef Petrovský ( funkci přebrali po dvojici Gerhard Berek a Jan Puffler ). V ročníku 1995/96 se „A“ mužstvu opět vůbec nedařilo. Již po prvních pěti zápasech ukončil svou trenérskou činnost Jiří Barcal a jeho místo dočasně zaujali Alfréd Konečný a Jan Puffler. Mužstvo po podzimu skončilo na předposledním místě s 8 body. Proto se výkonný výbor opět rozhodl na začátku roku 1996 povolat osvědčenou trenérskou dvojici Josef Wihoda a Gerhard Berek. Tito již vzali trenérské otěže pevně do svých rukou. Podařilo se jim vybudovat téměř nový kádr ( přišli Jiří Miška, Petr Fojtík, Roman Filuš ) a se ziskem 28 bodů v jarní časti soutěže skončili v klidném středu tabulky.
Muži „A“ 1996 – HŘ zleva: trenér Josef Wihoda, Petr Fojtík, David Ševčík, Tomáš Svozil, Marek Gurecký, Daniel Riemel, Milan Baránek
DŘ zleva: Roman Filuš, Tomáš Barč, Petr Pardy, Jiří Miška, ved. mužstva Gerhard Berek, Luboš Pavlenka, ležící Jiří Kušnier
Trenér Wihoda vedl mužstvo až do podzimu roku 1999. Během této doby se v mužstvu vystřídalo několik dobrých hráčů např. Roman Linda, Štěpán Poštulka, Michal Ulička, Jindra Harasim. I poté však pan Wihoda zůstal aktivním členem Sokola (člen výkonného výboru) až do listopadu roku 2001, kdy náhle zemřel.
V lednu 1994 začaly finišovat práce na budově – Hospodě na hřišti, aby mohla být po prázdninách roku 1996 ( 13. září ) slavnostně otevřena. Stavba hospody, kuchyně a kulturní místnosti se připojila ke stávající garáži, hlasatelně a kancelářím V roce 1994 na stavbě ještě vypomáhali vojáci místní posádky. Probíhající práce byly z velké většiny venkovní – zdění obvodových zdí, zastřešení. Roku 1995 probíhaly brigády uvnitř budovy ( dlažby, obklady a různé ), v 1996 pak dokončování interiéru ( foto níže ) a venkovních úprav ( obal publikace ).
Hospoda na hřišti ( foto r. 2002 ) – interiér
Je třeba poznamenat, že budova tak jak stojí ( hospoda, kuchyň, kanceláře, garáž, hlasatelna, kulturní místnost ) zabrala obrovské množství práce, peněz a volného času členů TJ ( jen za roky 1994-96 přes 8000 brigádnických hodin neplacených a 1312 hodin placených ). Nejde se zmínit o všech, kdo se o tuto stavbu zasloužili, ale přesto uvádím pár jmen: Vendelín Piontek, Alfréd Konečný, Roman Sas, František Ježek, Jaroslav Matonoha, Josef Petrovský, Jiří Petrovský, Josef Lasák st, Erich Kriebel, Hubert Bitomský, Jan Schuppík, Jan Nowický. Personál obsluhy Hospody na hřišti od otevření až do února 2002 tvořili Anna Pionteková a Jana Sasová, kdy ji dostal do pronájmu pan Jiří Pardy. Je třeba podotknout, že nová hospoda nahradila bufet, který byl v dnešní budově šaten. Provozován byl už za předsedy Stromského Maxe ( v době domácích utkání a pondělky ), později každý víkend a pondělí avšak jen přes sezónu ( březen – listopad ). Od roku 1990, kdy bufet “ zlegalizoval “ tehdejší předseda pan Zdeněk Pavlenka bylo otevřeno již denně, ale taktéž jen v době fotbalové sezóny ( březen – listopad ). V tomtéž roce ( 1996 ) bylo opraveno i oplocení kolem areálu a položená zámková dlažba před hospodou a vedle tenisového kurtu. Na tomto kurtu je pak možno hrát různé míčové hry ( nohejbal, tenis ) také v noci a to od roku 1998, kdy byl uměle osvětlen. Dále byly započaty práce na rekonstrukci právě starého bufetu, ze kterého se vytvořili dvě nové kabiny ( dokončeno jaro 1997 ). K umocnění fotbalových zážitků byla zakoupena nová sekačka na trávu ( 1997 ) a křovinořez. Zvěsti o kráse fotbalového areálu se brzy roznesly. Areál tak začalo využívat k trénování prvoligové „A“ mužstvo Kaučuku Opava dále se zde hrály mistrovská utkání prvoligového dorostu Kaučuku Opava a „A“ mužstva Velkých Hoštic. Do sezóny 97/98 nastoupila některá mužstva pod novým vedením. Žáky převzala trenérská dvojice Karel Černý, Jan Schuppik, dorost Erich Kriebel ( doposud trénoval žáky ). V tomto ročníku se také stala na našem hřišti jedna tragická událost. Dne 10.5.1998 při mistrovském utkání dorostu zkolaboval hráč domácích Marek Kriebel ( syn Ericha Kriebela ). Ani včas poskytnutá první pomoc a přivolaná záchranná služba již nedokázala odvrátit nejhorší a Marek při převozu do nemocnice zemřel. Do nové sezóny tak ve světle této události nastoupilo mužstvo dorostu pod novým vedením. Místo trenéra převzal Jaroslav Matonoha ( tehdejší předseda TJ ). Také bylo po tříleté odmlce opět přihlášeno „B“ mužstvo mužů pod vedením Romana Sase a Martina Pánka.
Jak je již uvedeno výše, trenér Wihoda ukončil svou trenérskou činnost na podzim roku 1999, za předsedy Jaroslava Chmeláře. Na začátku roku 2000 jeho funkci převzal Stanislav Cihlář. Tomu se však nepodařilo kolektiv stmelit a po necelé půli jarní sezóny odstoupil. Po jeho odstoupení se již mužstvo potápělo v krizi. Trenérské místo po něm dočasně převzal Roman Sas, který již nedokázal krizovou situaci zvrátit a mužstvo skončilo v ročníku 1999/2000 na posledním místě a sestoupilo do okresní soutěže III. třídy. Po sestupu místo trenéra přebral Antonín Pardy ( již za předsedy Romana Sase ), který tuto funkci na jaře 2001 předal Pavlovi Černému. Neklamným důkazem toho, že se začalo blýskat na lepší časy byla nejen lepšící se hra našich nejmladších stále pod vedením Karla Černého a Jana Schuppika ( foto ) , ale zvláště postup dorostu v sezóně 2000/2001 do okresního přeboru.
Žáci 2002 – HŘ zleva: trenér Karel Černý, Radek Schuppík, Dalibor Švacha, Jaroslav Černý, Tomáš Černý, Šimon Skála, asist. trenéra Jan Schuppík, ved. mužstva Jan Chmelář
PŘ zleva: Marek Wrona, Tomáš Chmelář, Pavel Přibyla, Marek Němec, Martin Němec
DŘ zleva: Ondřej Latka, Petr Konečný, Petr Čepčianský, Vojtěch Kremser, Martin Sikora
Ležící zleva: Ondřej Racko, Kamil Hartoš
Na tomto úspěchu měl také velký podíl trenér pan Jaroslav Matonoha, jeho asistent Alfréd Konečný a vedoucí mužstva pan Zdeněk Pavlenka. Je třeba podotknout, že tak dobrých výsledků v mládežnickém fotbale naše dorostenecké mužstvo nikdy nedosáhlo. Tento výsledek je odměnou za vytrvalou práci nejen výkonného výboru a rodičů hráčů, ale i celého vedení mužstva, kteří s dospívajícími nadějemi naší kopané žili a dýchali.
Dorost sezóna 2000-2001: HŘ zleva-asist. trenéra Alfréd Konečný, trenér Jaroslav Matonoha, Petr Kriebel, Tomáš Lasák, Lukáš Varmus, Jan Peterek, Michal Nowický, David Schuppík, ved. mužstva Zdeněk Pavlenka
DŘ zleva: Pavel Besta, Dušan Baránek, Petr Weczerek, Martin Kremser, Petr Sas, Radim Nowický, Jiří Bolacký, Pavel Hanke
Ležící zleva: Marek Granzer, Aleš Michalčík
Po tomto ročníku pan Matonoha předal místo trenéra dorostu panu Erichu Krieblovi a sám se ujal na podzim 2001 trenérské funkce „B“ mužstva mužů, které opět začalo po roční přestávce hrát. Za toto mužstvo nastupovali ( tak jako v celé historii „béčka“ ) hlavně hráči dorostu, kteří v něm získávali zkušenosti pro pozdější působení v „áčku“. Dále to byli hráči, kteří se svou výkonností do prvního mužstva dočasně neprobojovali a v neposlední řadě také „vysloužilí fotbalisté“, jejichž výkonnost již nestačila na „A“ mužstvo, ale pro svou slabost k fotbalu a udržení se v kondici hráli dokud jim to čas a zdraví dovolilo. Byť zatím nedosahují požadovaných výsledků je v dnešní době „B“ mužstvo téměř nutností. Jednak z výše uvedených důvodů a pak možností rizika odlivu hráčů, kteří si chtějí zahrát, ale nemají kde.
Muži „B“ 2002 – HŘ zleva: trenér Jaroslav Matonoha, Jan Peterek, Aleš Ciminga, Petr Moravec, Leszek Wolczyk, Tomáš Svozil, Roman Sas, Marek Kubáň, Pavel Matonoha, ved. mužstva Marek Šarjak
DŘ zleva: Marek Granzer, Radomír Ježek, Lukáš Pluške, Tomáš Kokeš, Vladan Ciminga, Radim Nowický
Také trenér pan Kriebel spolu se svým asistentem Romanem Sasem, vedoucím mužstva Zdeňkem Pavlenkou a zdravotníkem Janem Nowickým navázal na vynikající výsledky dorosteneckého mužstva z předešlého roku a jen krůček mu chyběl k dalšímu postupu do vyšší soutěže, kdy se umístil na vynikajícím druhém místě s minimální bodovou ztrátou na postupujícího. Faktem toho chybějícího krůčku byla stará bolest našeho oddílu a tou je poměrně úzký kádr mládežnických družstev, kde při absenci dvou, tří hráčů základní sestavy nedokáže najít za tyto opory adekvátní náhradu. Přesto je třeba se na tuto situaci dívat s nadhledem a nadějí do budoucna. Vždyť drtivá většina hráčů jsou odchovanci Služovic. Opory kádru pak v sobě skrývají potenciál a po dovršení mužského věku mají velkou šanci probojovat se do „A“ mužů.
Dorost 2002 – HŘ zleva: asist. trenéra Roman Sas, Dušan Baránek, Tomáš Lasák, Petr Bartoň, Aleš Černý, David Schuppik, Petr Sas, zdravotník Jan Nowický, Petr Kriebel, trenér Erich Kriebel
DŘ zleva: Michal Nowický, David Mucha, Jiří Vavřinčík, Radim Nowický, Lukáš Varmus, Petr Weczerek, Martin Kremser, Jaroslav Černý, ležicí Marek Varmus, chybí ved. mužstva Zdeněk Pavlenka
„A“ mužstvo mužů si před ročníkem 2001/2002 stanovilo jasný cíl – v nadcházející sezóně postoupit zpět do okresního přeboru. Proto z hostování v Komárově přišel zpět David Ševčík a z Minervy Opava Jiří Miška. Dále po více jak tříleté pauze začal opět hrát Tomáš Barč a v neposlední řadě přišli tři posily z Krzanowic (Joachim Jureczka, Leszek Wolczyk, Waldemar Hnida). Všichni tito hráči se v mužstvu rychle a bezproblémově adaptovali a takto doplněný tým pak suverénně postoupil po dvou letech zpět do vyšší třídy. Velkou zásluhu na zmíněném úspěchu měl také bezesporu trenér Pavel Černý, který svým lidským přístupem dokázal stmelit hráče, vybudovat silný kádr a pílí a obětavostí šel všem příkladem.
Muži „A“ : sezóna 2001-2002 – HŘ zleva: trenér Pavel Černý, Dušan Baránek, ved. mužstva Antonín Pardy, David Ševčík, Tomáš Kokeš, Valdemar Hnida, Leszek Wolczyk, Luboš Pavlenka, Jiří Pardy, Joachim Jureczka, Martin Kremser, Radomír Ježek, místopředseda František Ježek
DŘ zleva: Martin Berek, Petr Weczerek, Zbyněk Klein, Martin Sněhota, Tomáš Barč, Jiří Miška, Petr Pardy, Marek Granzer, Vladan Ciminga, Jiří Kušnier
Na závěr je třeba podotknout, že se v řadách dobrovolných funkcionářů vystřídali desítky obětavců a dresy oddílu oblékalo s menším či větším úspěchem více než dvě stovky hráčů. Za pomoci příznivců byly postupně vytvořeny slušné podmínky pro fotbalovou činnost a to jak po stránce finanční, tak po stránce majetkové. Všichni si za svou činnost a práci zaslouží uznání a ocenění, nebot‘ za každých okolností, na úkor svého osobního volna a pohodlí, pomáhali v mnohdy těžkých podmínkách udržet klub v činnosti. Z práce a nadšení všech těchto obětavců se zrodil a žil náš klub a je na dnešní generaci, aby se stejným elánem a láskou v práci svých předchůdců pokračovala.
Horní řada zleva: Zbyněk Klein, Petr Pardy, Tomáš Barč, Jan Nowický, Marek Šarjak
Dolní řada zleva: Vendelín Piontek, František Ježek, Jaroslav Matonoha, Radomír Ježek
Předseda: Vendelín Piontek Místopředseda: Ing. Tomáš Barč Místopředseda: František Ježek Jednatel a hospodář: Petr Pardy Jednatel a pokladník: Jaroslav Matonoha Hospodář: Radomír Ježek Sekretář: Marek Šarjak Kulturní a organizační činnost: Jan Nowický, Zbyněk Klein
Na úplný závěr hodnotíme-li uplynulá léta činnosti našeho oddílu, vidíme, že byla léta úspěšná, plná pohody a sportovních triumfů, a naopak byly doby, kdy se nedařilo a veškeré úsilí nepřinášelo očekávané výsledky.
Přejeme si proto, aby úspěchů, které budou dělat dobré jméno fotbalovému klubu TJ Sokol Služovice, bylo co nejvíce.
Historii fotbalového oddílu TJ Sokol Služovice zpracovali: Ing. Tomáš Barč, Pavel Pardy
Výše uvedené vydáno také jako publikace k oslavám 50. výročí založení TJ Sokol Služovice v červnu 2002 v počtu 150 výtisků
Tato publikace spolu s ostatími upomínkovými předměty (vlaječky) k zakoupení v Hospodě na hřišti